Franz Schubert

se narodil 31. 1. 1797 v tehdejším vídeňském předměstí Lichtenthalu, zemřel ve Vídni 19. 11. 1828.

F. Schubert je jedním z vrcholných zjevů hudebního romantismu a jeho zásluhou se stala píseň jedním z nejčistších projevu něimeckého romantismu. Součástí jeho skladatelského odkazu je přes 600 písní, z toho 80 na Goethovy básně. Napsal osm symfonií - vrcholem jeho symfonického díla jsou 7. symfonie h moll a 8. symfonie C dur, velký význam má jeho tvorba komorní - smyčcové kvartety a moll a d moll, smyčcový kvintet C dur, klavírní kvintet A dur a další. Velkou část své tvorby věnoval čtyřruční klavírní hře a mnohé skladby, např. Fantasie f moll patří k nejlepším dílům, které vytvořil. Tato skutečnost a také fakt, že jeho rodiče pocházeli z Moravy a Slezska (matka Elisabeth Vietz z Zuckmantelu - nyní Zlatých Hor, otec Theodor Florian Schubert z Neu Dorfu - nyní Vysoké) byla podnětem k založení mezinárodní soutěže pro klavírní dua, která nese Schubertovo jméno. Uskutečnilo se již sedmnáct ročníků, první se konal v roce 1978.

O Schubertově soutěži

Schubertova soutěž pro klavírní dua byla založena v r. 1978 pianistou, hudebním skladatelem a pedagogem doc. Vlastimilem Lejskem, jeho ženou, pedagožkou a pianistkou Věrou Lejskovou a tehdejším ředitelem Lidové školy umění v Jeseníku, hudebním badatelem Aloisem Složilem. Nadšení zakládajících a důvody, které k založení soutěže vedly nejlépe vyjadřují slova Dr. Václava Holzknechta: „Vítám tuto soutěž z dvojího důvodu: předně nerozmnožuje zbytečně dosavadní soutěže u nás o další typ, podobný těm, které tu zatím jsou, neukládá novou práci zpaměti, hrozící opět dlouhým studiem, značnou ztrátou času a nebezpečím drilu, nýbrž předpokládá hru z not, přesvědčivou hudebnost výkonu, podle níž bude kandidát posuzován. A zadruhé: s touto soutěží se vrací do praxe množství cenných děl, která byla časem zapomenuta a přesto patří leckdy i do přední kategorie kompozičních hodnot. Jestliže mladí kandidáti této soutěže budou nuceni skutečně muzicírovat a poznají přitom krásnou hudbu, splňuje pak soutěž svůj specifický a nový úkol. Pro výchovu našeho uměleckého dorostu bylo tohoto činu už naléhavě třeba."

Soutěž byla od samého začátku vypsána pro dvě soutěžní kategorie s tím, že 3. kolo II. kategorie bude za účasti orchestru. Soutěž se opakovala po dvou letech a teprve v roce 1980 byla otevřena i pro zahraniční účastníky. Tehdy bylo zahraničních účastníků poskrovnu, přijížděli jen z okolních států socialistického sektoru, nejvzdálenější z Bulharska. Od samého počátku byla navázána dobrá spolupráce s firmou PETROF Hradec Králové, která zajišťovala a stále zajišťuje na soutěž koncertní křídla, jejich dovoz a servis. Jako součást soutěže byl uspořádán odborný seminář pro klavírní pedagogy, který měl tehdy nebývalou účast - 76 zájemců. Pro účastníky soutěže a semináře byly organizovány exkurze do rodných míst rodičů Franze Schuberta, otce - do Vysoké u Hanušovic, matky - do Zlatých Hor, dále to byly odborné exkurze do Javorníku a Bílé Vody po stopách známých hudebních skladatelů Karla Ditterese z Dittersdorfu a Antonína Brosmanna. Časem zájem o semináře opadl, nahradilo je „posezení soutěžících s porotou", které se koná vždy na konci soutěže v sobotu odpoledne, kde probíhá otevřená diskuse. Rok 1994 byl rokem průlomovým. Na soutěž přijeli řečtí interpreti z Královské akademie hudby v Londýně, velmi silné osobnosti a výborní klavíristé Christos Papageorgiou a George Petrou. Christos byl osloven k zasedání v porotě pro další ročník soutěže, z čeho se vyvinula tradice a vítězové soutěže byli zváni k účasti v porotě. Začali se objevovat účastníci z prestižních škol, aktivní profesionálové a II. kategorie byla otevřena pro dua, jejichž společný věk nepřesahuje 70 let. Stala se „vlajkovou lodí" Schubertovy soutěže a přitahovala veřejnost. Objevovali se interpreti i ze vzdálených a exotických zemí, jak je např.: Japonsko, Nový Zéland, Nigerie, Malta a Kanada. Byla navázána spolupráce s organizátory Janáčkova máje v Ostravě a organizátory v Brně, která umožnila laureátům další koncerty v České republice. V rámci soutěže byly uspořádány doprovodné akce, lednové koncerty k výročí Schuberta a výstavy umělců, jejichž díla se dotýkala hudební tématiky. Byli to: Květa Fulierová, Marie Luisa Hlobilová, Borek Bayer a místní umělec Roman Boreček, jehož bronzová busta Fr. Schuberta zdobí celou soutěž a její zmenšené odlitky jsou předávány k ceně Aloise Složila, kterou Město Jeseník vypsalo a zařadilo do programu po smrti A. Složila. Soutěžící v II. kategorii doprovázely komorní orchestry z Ostravy, Brna a Olomouce. Jelikož začalo ubývat účastníků I. kategorie, snad pro nabité osnovy na konzervatořích a jiných uměleckých školách, či pro nedostatek finančních prostředků ze strany mládeže, rozhodl se organizační výbor znovu tuto kategorii otevřít co největšímu počtu mladých interpretů a zjednodušil pravidla soutěže natolik, že v XVII. ročníku byla I. kategorie pouze jednokolová. Účastníci nemuseli trávit tolik dnů na soutěži, jejich čas byl využit efektivněji, bez dopadu na kvalitu přednesu.

Zajímavosti z průběhu soutěže

Nejmladší účastnice soutěže byla 10letá děvčata Mariana Kinder - Madina Nabiullina (Rusko - Tatarstán), nejmladší vítězové I. kategorie byli 14letí Bulhaři Atanas Slavčev a Georgi Čolakov, nejvzdálenější bylo duo Moore Philip _ Crawford-Phillips Simon (Velká Británie - Nový Zéland). V roce 1989 byly místo peněžních cen předávány broušené vázy zhotovené na zakázku v Železném Brodě. několikrát se konala soutěž po 3 letech 1986, 1989 a 1992, jedenkrát po jednom roce 1994 a 1995. V roce 2007 byla Vlastimilem Lejskem vypsána zvláštní cena za nejlepší provedení jeho skladby k jeho 80. narozeninám. Závěrečný koncert je natáčen Českým rozhlasem, několikrát přijela i Česká televize. Několikrát byl slavnostnímu koncertu přítomen pan Ing. Jan Petrof a v r. 2009 byl poprvé předveden v II. kategorii koncert pro dva klavíry a bicí Bély Bartóka.

Osobnosti, které zasedaly v průběhu let v porotě soutěže

Vlastimil Lejsek, Věra Lejsková, Václav Holzknecht, Pavel Štěpán, Rudolf Macudzinski, Silvia Macudzinská, Marie Halámková, Ilja Hurník, Atanas Slavčev, Božena Kalábová, Eva Fischerová, Pavel Novotný, Miloš Konvalinka, Anton Kallay, Radomil Melmuka, Věroslav Němec, Dagmar Baloghová, René Adámek, František Maxián, Jindřich Duras, Darina Švárna, Petr Hanousek, Celina Hellerowa, Vít Gregor, Branko Czuberka, Christos Papageorgiou, Jennifer Micallef, Věra Čanová, Joanna Domanska, Teemu Holma, Mikuláš Škuta, László Baranyay, Rudolf Bernatík, Marián Lapšanský, Eriko Takezawa, Elser Konrad, Sándor Falvai, Eugen Jakab, Pavel Kowalski, Zuzana Paulechová-Štiastna, Martin Hršel, Peter Pažický, Maxim Puryzhinskiy, Katarzyna Ewa Sokolowska a Christoph Sischka.